Doprava v Japonsku si zaslouží zvláštní pozornost. Je na tak vysoké úrovni, že lidé nejezdí auty, ale raději veřejnou dopravou. Křižovatky jsou i v pěti patrech. Vlaky, autobusy i metro jezdí ne na minutu, ale na vteřinu přesně. Ve špičkách jezdí metro a vlaky v Tokyu i s dvouminutovým intervalem. Ve špičkách stojí na nejfrekventovanějších stanicích nacpávači, kteří lidi cpou do vagonů. Na samostatných stránkách jsou kamakurská nádraží, nádraží v Ikebukuro, nádraží v Shinjuku. Na mnoha dalších stránkách je doprava také zmíněna, například na stránce Tokyo.

Plán Tokyjského metra.

Některá nádraží v Japonsku jsou vlastně samostatná podzemní města s obchody a restauracemi.

"Automatické" čištění zábradlí vidíme i v pražském metru.

Na plánu Tokyjských městských vlaků jsou na každé stanici ceny do všech ostatních stanic.

Na frekventovaných nádražích jsou koleje chráněny ploty s vraty. Vrata se otevřou po příjezdu vlaku dveřmi na přesné místo.

I v metru se dá odložit taška.

Při vstupu i přestupu v metru a vlaku se jízdenka dá do automatu, na druhé straně označená vyjede. Při výstupu si automat jízdenku nechá. Pokud ji člověk potřebuje, vychází kolem dozorčího, který ji orazítkuje.

Před příjezdem vlaku stojí Japonci ukázněně v prostoru vymezeném červeným obdélníkem.

V dopravních prostředcích Japonci spí, pracují na notebooku nebo si hrají, píší SMS a promítají filmy na mobilu (v dopravních prostředcích musí být mobil v tichém módu).

V Japonsku se jezdí vlevo.

U některých nádraží jsou parkoviště kol i dvoupatrová.

Dispečer na nádraží je důležitý, když se autobusy střídají po pěti minutách. I na pět minut se ale kolo autobusu zajišťuje.

V dálkovém autobusu jsou podpěrky na nohy.

V Japonských horách jsou vybudovány tunely.

V autobusu v horách se musí pouze sedět, slouží k tomu i sklápěcí sedadla uprostřed autobusu.

Po každé zastávce se aktualizuje taxa ze všech výchozích zastávek.

V autobusu se nesmí kouřit ani telefonovat.

Na dálkových trasách autobusů se platí po konci cesty do pokladničky u řidiče.

Na japonských dálnicích se platí mýtné.

Tuktuky jsme potkali na Sri Lance, jinou jeho variantu nyní i v Japonsku.

Různé typy jednostopých dopravních prostředků.

Nejvíce v Japonsku jezdila auta značky Toyota. Není divu, když toto japonské auto je nejprodávanější na celém světě.

"Lesníka" zařazuji pro radost našeho kamaráda, pravidelného návštěvníka našich stránek, který také vlastní lesníka.

Ukázky dopravních značek.

Dopravní značky na chodníku.