Japonštinou mluví přibližně 130 milionů lidí. Psaná japonština patří k nejsložitějším jazykům na světě. Od 5. století byly do japonštiny přejímány zejména čínské znaky. Od 16. století do jazyka pronikaly evropské jazyky. Pokud se člověk chce naučit základy mluvené japonštiny, je to poměrně snadné.

V psané japonštině se používají čínské znaky (kandži) kombinované s dvěma fonetickými slabičnými abecedami - katakanou a hiraganou, místy do japonštiny proniká i latinka. Katakana vznikla v 8. století zjednodušením části znaků kandži (kata je japonsky část). Hiragana vznikla v 9. století zjednodušením celých znaků kandži a je složitější než katakana (hira je japonsky celkový). Obě abecedy jsou slabičné se 46 znaky včetně znaků pro samohlásky A, I, U, E, O. Připojením dvou čárek nebo kroužku nad některé znaky vznikají další zvuky. V Japonsku jsou mnohé hlasy pro oficiální příjetí latinky, což by zjednodušilo zejména proamerickou orientaci některých Japonců. Japonštině jsem se před odjezdem hodně věnovala, ale podrobnější popis přesahuje rámec této reportáže. Pro ukázku uvádím pouze porovnání abeced.

Obojí je Japonsko.

Obojí je Tokyo.