Být v Japonsku a nejet šinkansenem by bylo neodpustitelné. My jsme jeli šinkansenem podstatnou část cesty z Nikko do Tokya. Šinkansen má svoje zvláštní koleje. Jízda šinkansenem je velice příjemná, vůbec není poznat, že člověk jede rychlostí téměř 300 km/h. Poznat to bylo až na fotografiích.

Sedačky jsou jako v letadle (ale stabilní), i s odklápěcími stolky.

Copak je tak úsměvné? Že by informační panel? Šinkansen jezdí přesně na minutu (jako všechna ostatní doprava), proto zde stačí pouze "Pragotron" s číslem vozu a střídajícími se informacemi o následující stanici (a těch stanic je málo).

Šestkrát jsem se snažila vyfotit protijedoucí šinkansen a přestože jsem byla připravená, reakce moje spolu s foťákem byla pomalejší (přestože šinkansen je hodně dlouhý). Posedmé se mi to podařilo. Více než protijedoucí šinkansen je ale vidět odraz našeho.

Běžně fotím z busu i vlaku a fotky jsou většinou alespoň použitelné. Fotky ze šinkansenu byly vždy jenom čáry. Pouze objekty v pozadí jsou méně rozčárované (to ale svědčí o pevné ruce).

V konečné stanici naskákají do šinkansenu uklízečky a během několika miunut (přesně podle jízdního řádu) je připraven k nástupu.

Během uklízení stojí nastupující ukázněně v prostoru vymezeném červeným oblédníkem. V Japonsku (stejně jako ve Švýcarsku) jezdí většina lidí vlakem a ne autem.

Hra světel z jedoucího šinkansenu.